18.05.2012 Stretnutie troch "machov" na jednom smetisti

19. května 2012 v 2:04 | King Rucola a Max. de Bile
Ked nieco od ranneho detstva nenavidim, tak je to toto plemeno! Plemeno zhovadilych operencov.
Este som nechodil ani do skoly a uz ma predkovia naucili zachadzat s lukom a sipom. Zrejme to bolo v nasom kmeni zivotne nevyhnutne, pretoze sme boli v stalom boji s okolim, kvoli zivotnemu priestoru, dennej obzive.

Zivo si spominam, ako som statocne vnikol do podobnej nepriatelskej skupiny a nepoznajuc strach bojoval proti presile operenych nepriatelov. Moje sipy z rychlopalneho luku vlastnej vyroby sa zaryvali do protivnych vtakov a hnal som ich do zufalstva, az im vajcia pri uteku padali z ich protivnych riti. V panike, zahnany do uzkych, mi vsak jeden protivnik vyskocil na hlavu a pokusal sa, vyzobat mi moje supiny z vlasov. Kruta bola moja pomsta. Ale toto trauma, tento zazitok z bojovej mladost, nezostal bez nasledkov. Nikdy viac som nevkrocil na ich uzemie, tak sa mi sprotivili a nikdy viac som dobrovolne nepozieral odporne mäso ich mrtvol. Dodnes opovrhujem ich rodom a chyta ma hnus uz len kvoli ich existencii.

Dnesna navsteva na nedalekom sedliacom dvore mi zivo vyvolala spomienku na casy mojej bojovej mladosti. Hoci chorobou a starobou zdrvene telo sedelo a bojovalo s dychom na pohodlnej lavicke pred plotom, mysel sa vratila do doby, ked som bol este lovcom. Odputana dusa bojovnika sa ostrazito obzerala a vsetky zmysly
boli v stave najvyssieho napätia. A to bolo moje stastie, pretoze ako som medzi dvomi cigaretami precitol zo zasluzeneho spanku v jarnom vetriku, neveril som vlastnym ociam: Jeden utecenec z tohoto stada debilnych tvorov sa odvazil blizit sa az ku mne, zobajuc cestou do vsetkeho, co mu pod jeho hnusne zlte nohy prislo. Luk a sipy uz davno nemam, ale zato nosievam so sebou par palic na tzv. "nordic-walking".

Okamih, mihnutie oka, bol svetelnym rokom v porovnani s rychlostou reakcie a prevedenia mojho odvazneho skutku. Coby mlady bojovnik som prinutil silou mysle, ktora sa okamzite vratila spät do prave nou za ucelom snenia cerstvo opusteneho tela, vyskocit rychlostou tajuceho alpskeho ladovca v tomto globalnom otepleni. Pozviechal som sa teda z lavicky ako mlada levica alebo hladna liska a hnal som zbludenu hlupu slepicu svinskym krokom pozdlz nekonecne dlhej ohrady az k diere, ktorou sa odvazila vystrcit svoj spinavy zlty rypak a riskovat stretnutie s mojim spravodlivym hnevom. Jej zdesene kotkodakanie bolo symfoniou v mojich usiach a mal som chut napodobnit mladeho macha, ktory valal sudy provokacne pozdlz celeho zdeseneho stada smrdutych operencov. Ani pokusy ich macha-kohuta hlasno kikirikat nemohli zastavit moje navratene bojove zvyky, prebudene pudy. Takmer som si tu kretensku sliepku napichol na moje sportove naradie, len odpor pred perim, ktore by snad zostalo prilepene na hrote mojej palice, ma odradilo od tohto cinu. Este som sa raz zmiloval. ("Noch einmal habe ich Gnade walten lassen", aby som to vyjadril recou J.W. Goetheho.)

Ked sme pri zasluzilom odpocinku pri vybornom jablku, ktore na tomto sedliackom dvore predavaju, tuto bojovu situaciu analyzovali a ukazoval som mu toho kohuta za ohradou, tak mlady bojovnik zrazu trefne definoval pre neho doteraz neznamy pojem "kohut".

"Ja som kohut! Ja som tu pan, ja som tu sef!"

Nezostalo mi, len s nim suhlasit. On je tu naskutku sef! Ako ten kohut za plotm. Musim to napriek skeptickemu pohadu prisediaceho pozovatela,
ktory sa medzi nas priplietol, plne akceptovat. On je novy bojovnik, na jeho mladych ramenach spociva tarcha mojej staroby. On prebera ten - i ked imaginarny - luk a sip.

On prebera zezlo, on bude zodpovedny.

Obrazne povedane: Pride cas, ked on a jemu rovni budu prebalovat nase plienky...

Len tajne dufam, ze to tak rychlo zase nebude. Mame este cas...

Este zopar cigariet.

Este par okamihov snivania na lavicke...
Dnes sa este citim ako vitaz...















Skepticky pozorovatel.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 alena alena | E-mail | 19. května 2012 v 9:46 | Reagovat

Bravo,uz jsem se dlouho tak nepobavila! Taky jsme meli doma slepice a kohouta,a ten kohout byl muj úhlavní neprítel!Nastestí se ho babicka jednou zbavila.A s temi plenami!Výborný postreh :-DDD,i kdyz to vubec není k smíchu.

2 F(r(auW F(r(auW | 19. května 2012 v 9:52 | Reagovat

Ty ale fakt nemáš vůbec rád slepičky, co? Ale co bys udělal s těmi, které se vyskytují mezi ženami, též bys je napichoval na ty své hůlky? Případně s rozběhem, uměřeném tvému věku, nakopával do určitých partií stejně jak se to dá dělat i s těmi opeřenými? Mě slepice(opeřené) vadí podstatně méně než ty dvounohé, za to od mala mám dost velký respekt z husí, který ovšem končí v okamžiku, kdy se mi tento podstatně inteligentnější pták než je slípka octne na talíři. Pak se na něj vrhám se zápalem Hunů a neodcházím z bojiště dřív, než je dobojováno a na talíří zůstanou jen okousané kosti :-)

3 Dara Dara | Web | 19. srpna 2012 v 13:56 | Reagovat

Pěkné, moc hezký blog.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama