Zombie

12. prosince 2012 v 19:22 | King Rucola a Max. de Bile
MOTTO

Ja genau, mein LIeber. So ist es halt. Mit dem berühmten Salzbugerischen "Jedermann" ist es auch so. Auch mit dem Staatspräsidenten und dem Strassenwischer und dem hinter der Strassenecke lauernden Wichser, mit allen diesen ist es gleich. Die Farce heisst Leben. Dauerversuch, bitte nicht ausschalten! (Solche Anweisungen habe ich als Nachtwächter in diversen Labors, die ich bewacht hatte, oft gelesen. Wichtig, weil der Nachtwächter trainiert wurde, alles, was "on" war ins "off" zu schalten, grotesk, oder?) (Man hat gar nichts die ganze Nacht gemacht, eventuell mit den Schwestern geplaudert und gespielt "den Doktor" oder auf "s'Mami und s'Papi", dann dichtete man in das Rapportbuch: "Licht im Korridor dort und dort ausgeschaltet", damit man wenigstens einen Schein gewisser Tätigkeit nachgewiesen hat...)

Also, die Ärztin hat dankend meine Zeichnung vom Gehirn übernommen und bevor sie sie nach meinem Abgang in den Papierkorb geworfen hat, hat sie mir diese Wörter zum Abschied geschenkt: "Ich werde Sie in Erinnerung behalten." und schüttelte mir lange und mit ehrlichem Druck die Hand. Sagt man nicht so etwas beim Begräbnis?

Hand. (Have A Nice Day.)

Dr Ohr Gab, der Todgeweihte

Toto ako motto. Co k tomu dodat, ked jedneho odborny lekar, v tomot pripade prijemna drobna blondynka, nie prilis sexy, ale trochu predsa, s dlhorocnou skusenostou, odporuca namiesto obvykleho "dovidenia" alebo este castejsieho pocuteho "s bohom" slovami, ktore skutocne pocut skor pri pohrebnych reciach, alebo ktore sa daju snad citat v patetickych nekrologoch? S akym asi pocitom odchadza pacient do dalsieho denneho boja o prezitie?

Podla mojej vlastnej skusenosti odchadza pacient s necakanym velkym kludom. Okolo neho sa rozoprestrie nieco ako hmla, akoby siet, vsetko je zrazu tlmene a protivenstva okolia absolutne nevnima, alebo ak ano, tak su skor prijemne. Fuka studeny vietor, sneh picha v tvari - len do toho! -, este stale zijem, v takom nejakom zmysle. Kludne, takmer lahostajne, s postojom jedneho, ktory uz pozna pravdu a vie, ze "vsetci mi mozete vyliezt na hrb", prijima a vnima vsetko okolo seba so stoickym kludom! Zrazu ako keby vybuchol kotol s kludom. Tisina. Len v tej piecke niekde vo vnutri este blkoce pahreba. Pozvolne dohasina.

Uz nemusi ani spat. Naco? Okrem toho chce vyuzit ten cas, co mu este zostava, nez ho teda definitivne klepne pepka.

Nocami sa tula ulicami. Plasi domov sa nahliace zeny, dievcata, ba aj niektori zo silnych chlapov vycitia, ze ich stretava jeden, ktoremu je uz vsetko jedno. Zarazene, neisto sa mu vyhybaju. Ide, kraca bezcielne, slzy mu zastieraju zrak, slzy vetru, zimy a smutku. Nevidi, vidiet nepotrebuje.

Neskoro vecer, v teple pri kuchynskom sporaku a salke caja na ukludnenie vecerny hovor dvoch, radio vrni tichucko, kocur drieme v kute na policke, caj zavana akosi skoricou, ako sa na advent caj zvykne demonstrovat.

"Ty, pocuvaj, dnes som videla ozajstneho zombiho. Isiel proti mne ako namesacny, mala som asi stastie, ze ma nezbadal. Nevidel ma, hoci mal oci ako dve blyskajuce strieborne gule. Anjel strazny bol pri mne!"

"Amen. Ako vyzeral, nevies? Vedela by si ho popisat Snad neveris na take hovadiny?"

Berie tuzku a rychlo skicuje. Lavou rukou, velmi zrucne, vidiet, ze to robieva cassto.


"Samozrejme, ze viem. Pozri, ja ti ho nakreslim, take nieco nevidis kazdy den, to sa vryje do pamäti. Ci veris, ci neveris, potom mozno uveris!"

Ten druhy mlci, zarazene skuma obrazok, zapali si dalsiu cigaretu, usrkne z cajovej salky (falosny Meissen), zamrmle do fuzov, nezrozumitelne, skor pre seba; "Ja taky nos nemam. Urcite som to nebol ja...!"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 14. prosince 2012 v 8:28 | Reagovat

Zajímavé je, že slovo "zombie" je stejné pro všechny tři rody.
Ten zombie,
ta zombie,
to zombie,
to mne zabie.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama